TAMIYA versus XRAY

30.10.2011 21:43

Porovnávat dva velké soupeře je vždy velmi težké a každý report bude mít vždy různé pohledy na jedtlivce. Vždy se najdou klady a zápory u každého z nich a zároveň dokážeme najít spoustu společných, ale i naprosto odlišných vlastností. Se značkou XRAY se terpve seznamuji a moje první postřehy popisuje krátký článek, který by neměl být chápan jako něco, co se snaží zjistit který je lepší nebo horší, jde pouze o postřehy z prvních spolených chvil.

Když jsem začínal s RC modely aut, tak asi jako u většiny ze současných jezdců, bylo moje první auto Tamiya TT-01. Psal se prosinec 2006 a v tu chvíli mne ani nenapadlo, že se někde dokonce pořádají závody, kde je možné si poměřit své schopnosti s ostatními jezdci. TT-čko však nebylo konkurence schopné a tak jsem začal pokukovat po jiném a lepším podvozku. Pořídil jsem tedy TA-05 a snažil se naučit, respektive si osvojit jezdecké schopnosti. Na sklonku roku 2008, kdy společnost Tamiya vypustila na trh model s označením TRF416WE, byla moje volba jasná a tak jsem si toto chassis pořídil. To auto bylo perfektní. Zpracování a celkové provedení se s TA-05 nedalo srovnat, už jenom proto, že TRF je z řady závodních speciálů. Většina kolegů z této branže se divilo, proč opět Tamiya. Vždyť nemá zde v ČR žádnou podporu. Mne to nevadilo, protože náhradní díly se daly a dají bez sebemenších problémů koupit na zahraničních shopech. „Proč si nepořídíš  XRay“, to jsem slyšel z každé strany. Když se podíváme na zastoupení jednotlivých značek, tak XRay nemá v tomto ohledu na českém trhu konkurenci. Je to pochopitelné a má to logický důvod, hlavně pro svou technickou podporu a dostupnost náhradních dílů. I právě proto, jsem chtěl být něčím jiný než většina. TRF fungovalo naprosto perfektně a vše to bylo pouze o mých jezdeckých schopnostech.  Postupem času se mi dokonce dařilo umísťovat se mezi 10 nejlepšími v dané kategorii a ještě více mne překvapilo, když spousta špičkových pilotů v ČR si také pořídilo tento podvozek. Byla i snaha zajistit podporu této značky s dostupností náhradních dílů na závodech a na chvíli to vypadalo, že Tamiya ukrojí kousek podílu na našem trhu. Netrvalo to však dlouho a TRF se opět vytratilo. Příznivců této značky zůstalo jako šafránu a podpora ze strany tuzemských prodejců? V podstatě pouze doprodej skladových zásob. Zůstal jsem příznivcem TRF a dále sháněl nové díly, v případě poškození, na závodech.

XRAY T3 2012 / TAMIYA TRF416WE a cenové náklady.

I když byl tlak z různých stran, abych změnil značku, statečně jsem odolával až do října 2011. Již po předchozích úvahách jsem se nakonec po 5 letech rozhodl pro změnu. Pořídil jsem tedy poslední verzi chassis značky XRAY s označením T3 2012 a zařadil se mezi většinu. Proč tento krok? Zvědavost a pohodlnost. Chci vyzkoušet to, o čem většina mluví jako o nejlepším a nejúspěšnějším, i když všichni víme, že za úspěchem nestojí pouze technika, ale velkým dílem se podílejí i jezdecké zkušenosti a schopnosti. Pohodlnost  = peníze. Čím dál více práce a méně času na koníčky, to ale většina zná z vlastní zkušenosti. To byl jeden z hlavních důvodů tohoto rozhodnutí. Chci si vyzkoušet tu možnost, že nemusím sebou na závody tahat spoustu náhradních dílů a navíc si občas najít čas na kontrolu stavu zásob a v předstihu objednávat. Podpora XRAY je opravdu velká a tedy není potřeba mít sebou téměř nic. Vše se dá zajistit přímo na závodech. Tady se, ale na plno uplatní pravidlo „každé pohodlí má svou cenu“. XRay je v pořizovací ceně oproti TRF levnější a podle slov výrobce, prodejců a jezdců je schopné pouze se stavebnicovými díly a nastavením jezdit na výborné úrovni, je však lepší dokoupit Alu tlumiče a tím se cenově dostanete do cenové hladiny konkurenčních značek. Tedy pořizovací cena +/- stejná. To, co říká zmiňované pravidlo, je cena náhradních dílů, která je o více než 100% vyšší, než jsem byl zvyklý. Když se na to ale podíváme z druhé strany, pokud nemáte podporu, musíte díly koupit předem. Máte tedy investované peníze v náhradních dílech a to jenom proto, co kdyby. Tady v tom vyjde XRay asi lépe. I když je cena dílů pro Xray mnohem vyšší, stačí utratit a investovat pouze do toho, co je v danou chvíli potřeba.

Rozdíly

Všechna auta se časem mění. Přechodem na Li-Po baterie došlo ke změně spodního plata, co byla asi největší změna, která byla patrná na první pohled u obou typů. Spodní plato se podstatně zúžilo.  Z pohledu TRF se auto nijak zásadně za poslední 2 – 3 roky nezměnilo, kromě již zmiňovaného plata. Drobné úpravy a změny, které nebylo na první pohled ani vidět, spočívaly hlavně v usazení diferenciálu, pevné osy, pozice motoru ale i to stačilo na změnu chování se auta k lepšímu. U XRay-e těch změn za zhruba stejné období proběhlo mnohem více a nešlo pouze o drobnosti, ale o na první pohled viditelné úpravy. Zásadně se změnilo uchycení ramen, vrchní bulkheady s možností změny pozice uchycení spojovaček a v neposlední řadě zásadní změna sloupků řízení a osazení serva. Také u tlumičů byla přidána možnost nepoužívat nastavitelný režim počtu děr, ale sestavit je s pevným počtem otvorů bez možnosti změny bez rozebrání samotného tlumiče. Také vrchní těsnící gumový kroužek zásadně změnil svůj tvar. Po celou dobu, jak postupně tyto změny přicházely, jsem si říkal, nic nového, vždyť tohle Tamiya používá již několik let.  Všechny tyto změny jsou určitě důsledkem zkušeností továrních jezdců a přinášejí všem nové a lepší jízdní vlastnosti auta. Verze T3 2012 je svou konstrukcí z mého pohledu již hodně podobná, a až na pár drobností, téměř stejná jako TRF.


Zpracování, kvalita dílů a sestavení

Když jsem otevřel krabici s T3 2012 a uviděl manuál, byla to pro mne zásadní změna. Tamiya má zpracování manuálu zcela jiné a na první pohled mi to přišlo od T3-jky strašně nepřehledné. Prostě je jiné, ale všechno je to pouze o zvyku. Samotné sestavení auta však probíhalo bez sebemenších problémů.  Jednotlivé díly jsou stejně, jak jsem byl zvyklý, zabaleny v pytlíčkách podle toho, co právě skládáte. Jako „+ „pro T3 vnímám, že většinu plastových dílů není  potřeba vylamovat z výlisků a jsou již samostatně připraveny bez nutnosti ořezávání drobných otřepků. To u TRF neplatí a všechny plastové díly je nutné před samotnou instalací pečlivě upravit. V čem má dle mého názoru  „+“  TRF , jsou podložky nutné k sestavení a nastavení. Ty má všechny hliníkové, což u T3 nenajdete.  XRAY má v základní stavebnici některé podložky prostě plastové.  Stavba T3 je naprosto intuitivní a celkové porovnání z pohledu sestavení těchto oponentů?  Všechny díly sedí jak mají a celkově mi přijde složení T3 rychlejší a maličko jednodušší než TRF. Ne nadarmo se říká, že Tamiya  je „královnou podložek“.  Skutečnost je, ale taková, že i když Tamiya všechny potřebné podložky má hliníkové, u TRF je podložka i tam, kde byste ji nikdy nečekali, což není zrovna pohodlné při skládání a případných opravách poškozených dílů na závodech.


Závěr

Na první pohled mi přijde XRAY jako bytelnější a odolnější na změny samotného nastavení při kolizích v závodu. Jak si obstojí, co se týče výdrže a skutečné odolnosti jednotlivých dílů, nedokážu v tuto chvíli posoudit. To ukáže až čas. Z pětileté zkušenosti vím, že na rozdíl od samotného nastavení, plastové díly u TRF vydrží dost velké rány. Jak na tom bude T3 uvidím časem. Cílem tohoto článku není hledat chyby nebo výhody na jednom či druhém typu auta, ale pouze se podělit o první zkušenosti s touto, pro mne novou, značkou. Doufám, že mi nebude trvat dlouho se s tímto autem sžít a zařadím se mezi mnoho dalších spokojených jezdců této značky.